FK Pšovka - FK Meteor Praha VIII 0:26 (0:7, 0:7, 0:4, 0:8)
Sestava: Hedrlín, Kubišta, Šisaj, Kunta, Mráz, Pexa, Wsol.
Branky: Nikdo. :(

Opět po týdnu mohli kluci znovu vidět, jak hrají silní soupeři. Pozitivní na tom je, že se nám sestava velmi obměnila, takže tuto zkušenost tentokrát zažili i jiní naši kluci. Myslím, že soupeř na tom byl úrovní velmi podobně, jako Vršovice minulý týden... a také obraz hry byl velmi podobný. Musíme si přiznat, že příležitosti ke vstřelní gólu jsme měli za celý zápas zhruba tři, návštěv na soupeřově polovině tak deset. Není to úplně povzbudivé, ale je to realita, se kterou budeme bojovat. :)

Soupeři opět dokázali využívat obrovské hřiště jak k přihrávkám do nohy, tak k pěkný přihrávkám do běhu. My jsme se po celý zápas učili pohybovat se na pozicích obránců tak, aby soupeři neměli možnost jednoduše nahrávat za naše záda. Můžeme si říct, že beze zbytku to zvládl pouze Teo, ostatní přes veškerou snahu držet pozici zatím nedokážou. To ale nebyl důvod, proč jsme dostali 26 gólů. Tím důvodem byla nesrovnatelná rychlost a zaujetí soupeřových hráčů. Vlastně i ve chvílích, kdy jsme byli na hřišti dobře rozestavení, jsme v osobních soubojích měli velmi nízkou (až žádnou) úspěšnost. Říkal jsem to klukům v každé pauze - my vlastně ani nevíme, kdo je rychlejší - jestli Vy, nebo soupeři. Protože zatímco soupeři se rozeběhnou a běží, my souboj vzdáme vlastně ještě dřív, než do něj nejvyšší rychlostí doběhneme. Že to není jen o absolutní rychlosti, krásně ukázal Elien v úplně poslední akci zápasu. Soupeře, který měl snad 3 metry náskok, bez problému doběhnul a sebral mu míč. Výhoda byla v tom, že v této akci nemusel na nic reagovat a nad ničím přemýšlet. Kdežto v klasické zápasové skrumáži je potřeba zkombinovat rychlost myšlenek a nohou. A to nám ukrutně nešlo...

Na druhou stranu zápas přinesl také spoustu jasných pozitiv. Opět jsme se mohli vyrovnávat soupeři, který věděl, co dělá, což vždy přináší spoustu příležitostí k učení a myslím, že naši kluci se dnes učili poměrně dobře. Velmi chválím oba brankáře Mílu a Tondu, kteří oba dělali co mohli a Tonda v poslední části zápasu navíc přinesl do hry něco, co tam do té doby vůbec nebylo - týmovou spolupráci. Když se spoluhráčům něco podařilo, tak je pochválil, když viděl volného soupeře, tak je upozornil. Tohle je velký odrazový bod, který postupem času odpíchne týmový výkon do úplně jiných výšin. Ale bude ještě dlouho trvat, než se z toho stane samozřejmost pro všechny hráče na hřišti... :) No a z pozitiv bych vyzdvihl také, že kluci neprojevovali žádnou frustraci, nemáchali rukama a hráli (například do poslední čtvrtiny jsme šli vyloženě bojovně naladěni). To je další odrazový můstek k tomu, abychom se těmto soupeřům přibližovali. K tomu ale musíme výrazně zlepšit všechny individuální výkony a dostat do hry alespoň základy výkonu týmového.

Sportu zdar!