O pololetních prázdninách jsme vyrazili na halový turnaj kategorie U8 do Loun. Toto období nás zastihlo ve stavu vysoké nemocnosti, a tak jsme měli trochu problém poskládat sestavu. Ale povedlo se a turnaj jsme absolvovali v pěti hráčích, tedy bez náhradníků. On ale i systém turnaje nahrával tomu, že takto bychom to měli zvládnout, tak jsme neřešili, jestli je 5 dost nebo málo. Hrály se totiž jen 12timinutové zápasy a dle původního plánu mezi jednotlivými našimi utkáními měla být vždy hodina čekání, tedy i času na odpočinek. Navíc čím méně rozjančených sedmiletých kluků musíte mezi zápasy hlídat, tím z pohledu trenéra lépe.

Nakonec jeden tým nedorazil a tak museli organizátoři rozpis zápasů předělat. Rázem byla z hodiny čekání mezi zápasy jen půlhodina, což bylo určitě příjemnější. Hrálo se každý s každým, takže jsme změřili síly se všemi přihlášenými družstvy. Důležitá poznámka k pravidlům turnaje: nehrálo se na auty a rohy, ale s mantinely, které na delších stranách hřiště tvořily dřevem obložené stěny a na kratších stranách nízké plastové mantinely. Míč byl tedy téměř neustále ve hře a jen minimum času z hrací doby utkání se nehrálo. Naše sestava: Čermák, Hrdlička, Kalabus, Kunta, Wsol.

FKP – SK Cítoliby 5:1
Branky: Wsol 2x, Čermák 1x, Hrdlička 1x, Kalabus 1x

Tento klub jsem neznal – jde o vesnici v blízkosti Loun. Kluci a holky z Cítolib se snažili, ale na nás to nestačilo. V brance nastoupil Toník, který pustil jen jednu hezky umístěnou střelu v samém závěru. Dopředu nám to celkem šlo a kluci si pozvolna zvykali na specifika hry s mantinely. Ještě k Cítolibům – v tomto zápase celkem jasná záležitost pro nás, ale oni se pak slušně rozehráli a turnaj zakončili na celkovém třetím místě.

FKP – Baník Most-Souš 3:2
Branky: Kalabus 3x

Od tohoto až do předposledního zápasu nám brankáře dělal Elian. Pozvolna se rozpomínal na dobu, kdy ho to v brance ještě bavilo… V tomto zápase to ještě nebylo úplně ono, na obou inkasovaných brankách měl svůj podíl, ale ke konci zápasu už tam byly určité náznaky, že to bude dobré. Dlouho to s Mostem vypadalo na remízu, ale Toník to tak nechtěl nechat. Bylo na něm vidět, jak moc chce vyhrát, a ke konci zápasu posílal na soupeřovu bránu jednu střelu z větší vzdálenosti za druhou. V pravou chvíli – 2 vteřiny před koncem – se jedna ujala a brankáři propadla do sítě.

FKP – FK SEKO Louny 7:2
Branky: Kalabus 5x, Kunta 2x

Domácí tým nehrál úplně špatně, ale v tomto utkání si prostě nevěděli rady s Toníkem, na jehož důraz, rychlost a tvrdou střelu nenašli protizbraň. A když už se dostali k naší brance, vzal jim dobře načasovaným výběhem vítr z plachet Elian. Pochválil bych i Ládíka, který jednou krásně vyvezl balón a přesnou průnikovou přihrávkou vyzval Tondu ke snadnému zakončení.

FKP – SK Slaný 6:3
Branky: Kalabus 5x, Kunta 1x

Tohle byl celkem těžký zápas, byť to tak výsledkově nevypadá. Kluci museli od začátku dotahovat, trochu jsme museli bojovat z frustrací, protože hrát za nepříznivého stavu je pro nás po psychické stránce zatím dost těžké. Ale kluci to zlomili a v závěru zápasu soupeři gólově odskočili. Přes 5 Tondových gólů musím za nejdůležitějšího hráče tohoto zápasu označit Élu, který podal v brance výborný výkon.

FKP – FK Litoměřicko 3:1
Branky: Kalabus 2x, Hrdlička 1x

Tento tým jsem po očku sledoval v jeho předchozích zápasech – jevili se jako nejsilnější soupeř. V brance měli o 2 hlavy vyššího kluka, který na 7 nebo čerstvě 8 let fakt nevypadal… no, aspoň byl jen bráně. I když to mu nijak nebránilo ve vyvážení míče dopředu a střelbě z dálky… čehož hojně využíval. Kluky jsem na něj upozornil a Toník mu v našem utkání nedal prostor. Jednou si ho navíc krásným naznačením poslal na druhou stranu a skóroval do prázdné brány. Zápas poznamenal závěrečný konflikt Ládíka s jedním protihráčem. Ládík špatně snáší tvrdou hru a tvrdší zákroky bere jako osobní útok, za který se musí pomstít... Domluvy nepomohly, ale naštěstí to bylo v závěru zápasu, tak nás z toho utrpení závěrečný klakson vysvobodil.

FKP – SK Rakovník 2:1
Branky: Kalabus 1x, Wsol 1x

Nejtěžší zápas nakonec. Rakovničtí potrápili i Litoměřice a my už jsme byli touto dobou dost unavení. Utkání mnoho krásy nepobralo, bylo plné nepřesností a frustrace (opět jsme prohrávali a nedařilo se nám dát dlouho gól). Nakonec to ale kluci nějak ukopali.

Pak už jsme si jen počkali na vyhlášení výsledků, převzali pohár a diplom za 1. místo a Toník cenu pro nejlepšího střelce turnaje a jeli jsme domů. A co si z tohoto půldne vzít? Hra s mantinely má svá pro a proti. Chytří hráči si o mantinel pomůžou (třeba Tonda toho hodně využíval), ale taky je to prostor pro zašlápnutí míče a takovou hokejovou přetahovanou, která do normálního fotbalu napatří. Pak se jitří emoce… Stejně tak lze hodnotit naši hru celkově, bylo to takové půl na půl. Na jedné straně hezké fotbalové momenty (brankářské zákroky Eliana, Tondovy průniky, Štěpánovo držení míče, Ondrova bojovnost a Láďova zarputilost), ale na straně druhé časté chumly (OK, přispělo k tomu krátké hřiště), nedržení pozic, v závěru (asi i vinnou únavy) časté propadnutí směrem do obrany. A Ládíkovo extempóre… Přesto ale klukům patří můj dík za bojovnost a chuť hrát a snažit se o vítězství až do konce. Zjistil jsem, že na turnaji můžeme uspět i s týmem, ve kterém chybí řada obvyklých opor. I když nutno přiznat, že kdyby chyběl i Tonda, tak by to asi takový úspěch nebyl.