SK Mšeno - FK Pšovka A 3:16 (0:1, 1:4, 1:4, 1:7)
Sestava: Pecka - Kupčo, Kuzmyk, Dau, Běhounek, Vašek, Šmucr.
Branky: 9x Dau, 3x Vašek, 2x Běhounek, 1x Šmucr, 1x Kuzmyk.

V tomto utkání jsme chtěli napravit porážku z prvního vzájemného zápasu. Sešli jsme se tentokrát ve výrazně silnější sestavě a na výkonu i výsledku to (naštěstí) bylo znát. Po celý zápas jsme se prezentovali hrou, která by se dala nazvat fotbalem - přihrávky na volného spoluhráče do šířky nebo dozadu nám šly, problém jsme měli ve chvíli, kdy jsme se dostali do situace například 3v3 u soupeřovy branky. Tyhle akce jsme moc řešit nedokázali. Do módu "chci nastřílet co nejvíc gólů" jsme se museli dostávat postupně, ale přeci jen jsme v tomto ohledu také šli nahoru. Pozitivní je, že jsme se v průběhu zápasu zlepšoval v chuti spolupracovat, komunikovat a střílet góly. Na tom stále pracujeme a mám radost, když vidím pokroky - například u Berinova dnešního brankářského působení. Musíme si ale říct, že chuť do hry a týmová soudržnost byla větší ve čtvrtek v Byšicích.

Po prvním vzájemném zápase jsem byl frustrovaný z toho, že nejsme schopni porazit destruktivně hrajícího soupeře. Dnes mám radost, že jsme dokázali naším fotbalem uspět. Na druhou stranu si musíme přiznat, že to celé bylo o Viktorovi s Tonym, kteří dokázali skvěle řešit důležité momenty (například výkopy soupeřova brankáře) a zvládat osobní souboje. Bez nich bychom neuspěli a musíme pracovat na tom, aby tou bojovností a nebojácností vynikalo více našich hráčů. Zlepšujeme se, ale v tuhle chvíli bychom to zkrátka nezvládli. Osobně mám radost, že se směrem ke konci sezóny stále zlepšujeme a věřím, že nám tento trend vydrží do dalších zápasů. Koneckonců, uvidíme už zítra v Kosmonosech.....

Krajský přebor Kosmonosy

FK Pšovka - SK Kosmonosy 2:3
FK Pšovka - FK Mladá Boleslav 0:15
FK Pšovka - Slovan Poděbrady 2:4
FK Pšovka - Sparta Kolín 1:10
FK Pšovka - Polaban Nymburk 4:6

Sestava: Olšiak, Kupčo, Navrátil, Moudřík, Vašek, Běhounek, Kuzmyk, Postl.
Branky: 2x Běhounek, 2x Kuzmyk, 2x Kupčo, 2x Vašek, 1x Postl.

...a vidělo se. :) Podobný rozdíl, jaký byl včera mezi námi a Mšenem, byl dnes mezi námi a ostatními soupeři v obráceném gardu. Hodnocení je vlastně stejné, jako po minulém turnaji v Nymburce - bohužel jsme nebyli příliš konkurenceschopní a za soupeři jsme zaostávali ve všech herních činnostech. Pomalu jsme reagovali na soupeřovy útoky, takže jsme byli všude pozdě a měli jsme hrozně málo zisků míčů... zkrátka jsme byli v pozici takových pohyblivých kuželů, protože do soubojů o míč jsme se nedokázali (nebo nechtěli) dostávat. V celém průběhu turnaje jsme byli za soupeři o jeden krok a dvě myšlenky pozadu. 

A protože soupeři byli v práci s míčem vesměs kvalitní, naši borci z toho měli solidní atletický trénink. Naopak, když jsme chtěli akci rozehrát my, nikdo nám žádný prostor nenechal, a tak jsme museli vše řešit ve velké rychlosti a pod velkým tlakem. To jsme bohužel nedokázali - narozdíl od soupeřů, kteří už v pohodě volili jednoduchá a fotbalová řešení (hra z jednoho dotyku, součinnost více hráčů, automatický pohyb pro míč do volných prostor). Zkrátka to, co se v naší hře jednou za čas objeví a my jsme z toho odvaření, že je to FAKT SUPER, tak pro tyhle soupeře to je už úplná samozřejmost. My jsme obvykle míč převzali, a protože nebyla další jednoduchá možnost (všichni byli obsazeni a nejevili velkou snahu uvolnit se), začali jsme kličkovat... no, "kličkovat". Působilo to bohužel dost bezradně.

Každopádně, o tom, jaká úroveň nás čeká, jsme věděli už dopředu, takže jsme si před turnajem nastavili úkoly, které jsme chtěli splnit, případně se v jejich plnění zlepšovat. V žádném zápase jsme nechtěli být odevzdanými pozorovateli a chtěli jsme po celou dobu turnaje působit jako tým, ve kterém si hráči dokážou pomoct a podpořit se. Bohužel musíme konstatovat, že se nám to nepodařilo - na hřišti bojovalo několik individualit, ale nepozorovali jsme jakoukoli snahu našich hráčů navzájem se podpořit v tomto boji. Hezky to bylo vidět v situacích, kdy Péťa a Travička odcházeli na střídačku na pokraji infarktu po několika navazujících dlouhých sprintech. Reakce spoluhráčů? Zastoupení na pozici? Pochvala? Ani náhodou, možná si toho ani nevšimli. Celkově to v našem podání nevypadalo vůbec jako týmový sport a to mě moc mrzí, protože to bylo to hlavní, na co jsme se dnes chtěli zaměřit.

Sportu zdar!