Historicky nejméně gólový zápas ve starší přípravce, který pamatuji – 3 góly za 70 minut hry, to je rarita. Já mám za kluky radost, že se jim tentokrát podařilo dohrát vyrovnaný zápas do vítězného konce – a to i přesto, že nám v závěru okolnosti nehrály úplně do karet. Malý počet branek (a to ještě jediná branka soupeřek byl náš pěkný vlastňák) si ale kluci zasloužili tím, že dokázali lépe než v minulých zápasech podporovat obranu. Změnili jsme rozestavení a z 2-1-2 jsme přešli na 2-3, přičemž útoční hráči měli za úkol být co nejaktivnější po celém hřišti, sledovat hru a pohybovat se tam, kde bylo potřeba. Částečně to neslo ovoce a minimálně to rezultovalo v to, že byl poblíž míče stále někdo z našich hráčů, který soupeřkám znepříjemňoval život. Důraz v osobních soubojích a takovou tu fotbalovou zarputilost jsme ale zázračně vylepšit nedokázali, a tak byly některé souboje tradičně hodně měkké. V tomto nám dnes pomohla přítomnost Matese Srby, který se do soubojů rozhodně nebál chodit a dokázal je i vyhrávat.

Celkově jsem jako trenér roztrpčený z toho, že hra, kterou produkujeme, se momentálně jen těžko dá označit za fotbal. Stále jsem namlsaný z toho, že již na konci U9 to v podání ročníku 2012 vypadalo moc pěkně… a teď to tak bohužel nevypadá (což je logické vzhledem k tomu, že sestava je zcela odlišná… a taky dnes hrál převážně ročník 2013). Nejsme schopni vytvořit jakoukoli souvislou akci s více než 3 přihrávkami… a náš gameplan dnes spočíval prakticky jen v tom, že brankář odevzdal balón Viktorovi, ten individuálně překonal (minimálně) 2 soupeřky a tím rozehrál přečíslení, které jsme ale kvůli následné nekvalitě nedokázali dohrát do gólu. A tak celý zápas dokola až do konce 3. čtvrtiny, kdy se Viktor zranil a tím naše hra definitivně přestala existovat. Kluci se sice snažili i o jiné varianty, nebyli jsme je ale bohužel schopni technicky ani týmovou spoluprací dohrát do úspěšného konce.

Pochvala jednoznačně pro Kuzmiče, který byl dnes o třídu nejlepším hráčem na hřišti. Včetně jedné krásné otočky, jedné dvojité ronaldovky a nespočtu obranných zákroků a hlaviček. S touto chutí a aktivitou bychom ho potřebovali dostat do hry i na jiné pozici, než v obraně. Druhým nejlepším hráčem našeho týmu byl Berin, který od minulého týdne svůj výkon výrazně vylepšil a dnes v něm bylo přesně to, co chceme od brankáře vidět: zaujetí pro hru, hlasitý projev, včasné vybíhání, jistá rozehrávka. Opravdu obrovská pomoc pro celý tým, super! A jako třetí Mates Srba aka Babička, který poprvé v sezóně odtrénoval dva kompletní týdny v řadě a ukázal opravdu veliký potenciál pro zlepšení. Rychlost, důraz, tah na branku… všechno tam je. Obecně ale pochvala všem za maximální zaujetí a bojovnost v rámci svých momentálních schopností.

Sportu zdar!