Dušane, také ty jsi jeden z těch trenérů, kteří se před sezónou posunuli k vyšší kategorii. Pro tebe konkrétně to znamenalo přechod na „dospělý“ systém 10+1. Jak ses na tento přesun těšil?

Upřímně? No po pravdě moc ne a měl jsem velké obavy, jak to spolu s hráči zvládneme. Hlavně to vycházelo z toho, že jsem přicházel s ročníkem 2008 k ročníku 2007 a za normálních okolností by měl starší ročník s velkým fotbalem už roční zkušenost a mladší by vedl. Bohužel skutečnost byla jiná, ročník 2007 si kvůli pandemii na velkém hřišti moc nezahrál a defacto jsme se hru na něm učili od začátku.

Ty jsi s ročníkem 2008 již od úplných začátků v minipřípravce. Jak ses vlastně dostal k trénování a kolik hráčů s tebou jde už od malička?

K trénování jsem se dostal náhodou. Vlastně to začalo tím, že jsem jako otec přivedl na Pšovku svého pětiletého syna Adama. A tím, že jsem tam byl pokaždé, tak jsem začal pomáhat s tréninky nebo se zápasy. Takové to zavazování tkaniček, stavění hřiště, dohled nad hráči, aby plnili úkoly, a podobně. ? A vhledem k tomu, že mě to začalo bavit a chtěl jsem být klubu nápomocen, tak následující sezónu jsem už byl jako trenér nastálo u mladší přípravky. Nejdřív v pozici asistenta a později už jako hlavní trenér.

Když se zamyslím, kolik hráčů, kteří stále působí v našem klubu, jsem poznal hned na začátku, tak v roce 2013, kdy jsem se synem přišel na Pšovku, byli v týmu ročníky 2007/08/09 a v současnosti z nich s námi stále trénuje šest hráčů. Někteří sice z klubu v určité fázi přestoupili do jiných klubů, ale později se zase vrátili. Ještě do léta jich bylo osm. Ročník 2008 je sice mým hlavním týmem, ale vždy jsem jeden rok s týmem ročníku 2009 a druhý rok s ročníkem 2007, takže je musím do toho počítat.

Představ nám prosím svůj tým. Kolik je v něm hráčů a jak často trénujete?

Aktuálně mám v týmu 22 hráčů a doufám, že v zimě dojde k přestupu dalšího hráče. Ročník 2007 je zastoupen sedmi hráči, ročník 2008 patnácti hráči. Myslím, že jsme supr parta! ?

Trénujeme 3x v týdnu.

V zápasech krajského přeboru se tvému týmu příliš nedařilo – po podzimu jsme 16. z 18 týmů. Kde vidíš příčiny?

Příčin je několik, ale jak jsem už říkal v úvodu, tak největší z nich je, že je to pro nás víceméně nové a chybí nám zkušenost na velkém hřišti. Zpočátku nám nešlo rozestavení, vše jsme dělali pod tlakem a zbrkle. Hráči se nedokázali soustředit a byli kolikrát i mimo své postavení. To nás vše stálo spousty sil a hlavně špatné výsledky a velký příděl gólů. Po pravdě i se zkušenostmi bychom na některé týmy neměli, protože ty jsou v krajské soutěži opravdu někde jinde, ale nemuselo to být výsledkově tak strašné a mohl to být pěkný fotbal. Dalo by se říct, že jsme se několika zápasy viditelně protrápili. V tréninku jsme se na to samozřejmě zaměřili, hráči to postupně začínají chápat a výkony na hřišti se ke konci podzimní části začaly zlepšovat. S pozicemi hráčů na hřišti jsem poměrně spokojen, protože je už vidět, že to kluci chápou a chtějí hrát. Jarní sezóna to snad ukáže. Ještě, kdyby nám šlo zakončování tutovek. ?

Výsledkově lepší to bylo v zápasech B-týmu v Okresním přeboru. K čemu primárně sloužila účast v této druhé soutěži?

Okresní soutěž jsem přihlásil prioritně pro hráče, kteří se nevejdou na soupisku do krajské soutěže. Chtěl jsem, aby pokud možno všichni hráči měli zápasové vytížení. To se myslím povedlo a vzhledem k tomu, že občas nás nebylo dost (zranění, nemoc,..), tak někteří hráči si zápasové vytížení dali v obou soutěžích. Herně i výsledkově se nám taky dařilo a až na jeden zápas, který nám opravdu nevyšel, to byl pěkný fotbal. Myslím, že nás to i dost psychicky posílilo, protože v kraji to moc nešlo.

Když odhlédneme od výsledkových střídavých úspěchů, jak jsi spokojen s fungováním týmu? Z hlediska tréninkové morálky je vše v pořádku?

S týmem nemám žádný zásadní problém. Jsou to puberťáci a občas ujedou, ale není v tom nic zlého. Jak jsem už říkal, myslím si, že jsme dobrá parta. A jestli to někdy v týmu zajiskří, tak to jsou většinou zápasové emoce, které vždy rychle vychladnou.

Ovšem něco jiného je to u některých jedinců s přístupem k tréninku. Ani ne tak s docházkou, protože ta celkem funguje (když pominu občasné omluvenky, u kterých mi to moc nesedí), ale s nasazením a pozorností. Řeším to individuálně s každým osobně a většinou se to srovná. Někdy rychle, někdy je to delší a občas se to u některých opakuje pořád dokola. Mrzí mě u nich tento přístup a vím, že i týmu je to někdy dost na obtíž. Hlavně, když se například dělá cvičení, které vyžaduje nasazení a soustředěnost, a jeden dva hráči k tomu přistupují otráveně, tak to pak nabourá dobrou atmosféru.

V kádru týmu máš také jednu dívku, Nikolu Harantovou, která je často zvána na reprezentační akce své věkové kategorie. Na jaké pozici nastupuje a jak se ti s ní pracuje?

Nikolka je jedním z hráčů, které znám od začátku a vždy se mi s ní pracovalo skvěle. Ona je komunikativní, má přehled, šikovnost, nasazení. Vždy byla hráčem v poli, ale chtěla si to vyzkoušet v brance a chytlo jí to. Takže v krajské soutěži ji nasazuji jako brankářskou jedničku a musím říct, že si vede dobře, její zákroky jsou na vysoké úrovni. A když nastoupí v okresní soutěži, tak jde do pole, nejčastěji na pozici středového záložníka, a i tam je výrazným hráčem. Však taky o ni má neustále zájem Sparta Praha. Ona zatím odolává, protože je srdcařka a chce hrát za Pšovku, dokud může. Ale jednou tam určitě přestoupí. Jsem na ni opravdu hrdý, že se dokázala svou pílí dostat na reprezentační akce, a věřím, že v budoucnu dokáže ještě mnohem víc! ?

Jaké jsou plány týmu na zimní část sezóny?

V lednu jsme přihlášeni na zimní ligu, kde nás čeká pět zápasových víkendů. V půlce února pak jedeme na soustředění do Heřmanic v Podještědí. A samozřejmě máme tréninky, z nichž jeden týdně máme v tělocvičně, kde se zaměřujeme hlavně na fyzičku formou kruhových tréninků.